Vývojová dysfázie
Souvislosti poruch řeči s přetrvávajícími primárními reflexy
Vývojová dysfázie
Vývojová dysfázie je druhá nejčastější řečová porucha řeči u dětí. U vývojové dysfázie se jedná o specificky narušený vývoj řeči projevující se ztíženou schopností nebo neschopností se naučit verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. To znamená, že i když dítě nemá žádnou poruchu sluchu ani zraku, tak jeho centrální nervová soustava a mozek nejsou schopny dostatečně zpracovat zrakové a sluchové signály ze svého okolí. Jedná se o narušenou komunikační schopnost na úrovni foneticko – gramatické, syntaxi a sémantice. To znamená, že postihuje zvukovou skladbu hlásek a jejich řazení do slabik a slov, také stavbu vět a jejich gramatickou strukturu i obsah vět. Slovní zásoba neodpovídá věku dítěte.
Vývojová dysfázie je neuro-vývojová porucha, která se začíná projevovat již v raném věku dítěte. V dospívání a v dospělosti se vývojová dysfázie projevuje jako komunikační nejistota, přetrvávají obtíže s pracovní pamětí a kognitivní flexibilitou. Snížená schopnost komunikace se může projevit také emoční labilitou a nepřiměřeným až agresivním chováním.
Psychomotorický vývoj
Psychomotorický vývoj každého dítěte je složitým procesem, kdy rychlost a kvalita psychomotorických dovedností každého jednotlivce je ovlivněna biologickými i sociálními faktory. Z výzkumu je dokázáno, že úrovní vývoje řeči je ovlivněn proces edukace dítěte. To znamená, že problémy na úrovni vývoje řeči, obtíže s jemnou a hrubou motorikou, narušení koncentrace pozornosti, koordinace pohybů a grafomotoriky negativně ovlivňují optimální průběh edukace. Komunikaci lze současně považovat za nástroj optimálního průběhu edukace a socializaci dětí. Z tohoto důvodu je třeba věnovat pozornost jakýmkoli odchylkám na úrovni psychomotorického vývoje dítěte a sledovat i jeho projevy v oblasti verbální, ale i neverbální komunikace.
Výsledky výzkumu
Souvislost mezi motorickými a řečovými poruchami zkoumal také Cheng et al. (2009) a to na vzorku 363 předškolních dětí ve věku od 5 do 6 let. S využitím jazykových testů a motorického testu (Movement Assessment Battery for Children, neboli M-ABC) prokázal významnou souvislost mezi výsledky motorického testu a výsledky jazykových testů. Kvalita psychomotoriky a řeči může být u dětí, ale i u dospívajících a dospělých limitována aktivitou přetrvávajících primárních reflexů, které ovlivňují rozvoj rovnováhy, koordinace pohybů, svalové síly i orientace.
Souvislost vývojové dysfázie s přetrvávajícími primárními reflexy
Primární reflexy jsou souborem (ontogeneticky starších) pohybových vzorců u novorozence, které se objevují již během prenatálního období. Primární reflexy jsou nepodmíněné reflexy vycházející z mozkového kmene, které nevyžadují aktivitu kortexu a vyvolávají stereotypní, automatické pohyby. Všechny neuronové cesty primárních reflexů musí být myelinizovány, integrovány a inhibovány, aby se mohla vyvíjet hrubá a jemná motorika. Pohyby vyvolané primárními reflexy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku, která jsou důležitá pro procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně „překážet“, a proto musí být inhibovány, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem.
Když primární reflexy „nevyhasnou“ po 1. až 2. roce věku dítěte způsobí, že se nevytvoří optimální smyslově-motorická cesta, což vede k nekontrolovaným a nekoordinovaným pohybům, které musí být vědomě kompenzovány. Přetrvávající primární reflexy mohou také způsobit problémy se zpracováním smyslové informace.
Senzorická integrace a neuro-vývojová stimulace
Senzorická integrace je schopnost mozku správně zpracovat příchozí podněty, pokud zpracování senzorické informace neprobíhá optimálně, mluvíme o dysfunkci senzorické integrace, a to souvisí s vývojem nervového systému, což může způsobovat také potíže s výslovností a řečí. Je důležité si uvědomit, že primární reflexy vyvolávají pohyby a souhyby a tyto opakované pohyby pomáhají posilovat nervová spojení mezi tělem a mozkem. U dětí s vývojovou dysfázií může být souvislost s přetrvávajícími primární reflexy. Je potřeba ověřit zda tyto primární reflexy (moroův reflex, tonický labyrintový reflex, asymetrický tonický šíjový reflex, sací a pátrací reflex) jsou vyhaslé a neovlivňují psychomotorický vývoj dítěte.
Z dlouholetých výzkumů vyplývá, že rozvoj hrubé a jemné motoriky je základ pro schopnost řečové komunikace. V dobré praxi se Neuro-vývojová stimulace úspěšně používá v komplexní rehabilitaci poruch řeči.
Zdroje:
BERNE, S. A. (2006) The Primitive Reflexes: Considerations in the Infant. Optometry & Vision Development.
BEZDĚKOVÁ, J. (2008) Učíme naše dítě mluvit: řečová výchova dítěte od narození do sedmi let. Velké Bílovice: TeMi CZ.
BYTEŠNÍKOVÁ, I. (2012) Komunikace dětí předškolního věku. Praha: Grada.
GANGALE, D. C. (2004) Rehabilitace orofaciální oblasti. Praha: Grada.
GODDARD, S. (2005). Reflexen, leren en gedrag. Zoetermeer: ProtocolBV.
VOLEMANOVÁ, Marja. Přetrvávající primární reflexy: opomíjený faktor problémů učení a chování. 2. rozšířené vydání. Statenice: INVTS, 2019. ISBN 978-80-907369-0-0